801352



Česky          English
Language selection

První přijímače.

První přijímače si z velké části konstruovali jejich majitelé sami. Existovalo mnoho nejrůznějších návodů, jak si vyrobit i nejrůznější součástky. S vývojem radioprůmyslu se více začali prosazovat tovární přijímače. Základní dělení prvních přijímačů je na krystalky (nepotřebovali napájení) a lampové, bateriové přijímače. Krystalka ke svému provozu využívala energii zachycenou anténou. Vyžadovala proto dobrou anténu, uzemnění a blízkost vysílače. První lampové přijímače, byly převážně takzvané "Allkoncerty". Ty bývali vybaveny nejrůznějšími odklápěči cívek a několika lampami. Ty v různých obměnách vyráběla velká část radiofirem. Proslulý je návod na stavbu Allkoncertu od ing. Franty Štěpánka. Čím byl přijímač dále od vysílače, tím byly větší nároky na anténu, uzemnění a počet lamp. Například v Nové Pace cca 90 Km od vysílače Kbely se doporučoval minimálně třílampový přijímač.



Radiopřijímač firmy MHP R 044 - Allkoncert


Přijímač Olomoucké firmy Telektra


Napájení prvních přijímačů.

Lampové přijímače byly napájeny bateriemi. Pro žhavení elektronek bylo potřeba žhavící baterie a k zajištění anodového napětí sloužila anodová baterie. Ta bývala jak kyselinová, tak složená z jednotlivých bateriových suchých článků v dřevěném pouzdře. Vyráběli se též už hotové, u kterých si majitel podle lamp zvolil příslušné zdířky.Dobíjet se musel hlavně žhavící akumulátor a jeho udržování bylo dosti nákladné, zvláště v době, kdy ještě téměř neexistovala jednotná rozvodná síť a lidé si museli někde nechávat žhavící baterii dobíjet. Až o mnoho později se začínají objevovat první síťové "eliminátory", k napájení přijímačů. Síťové eliminátory byli nejprve anodové a později i na žhavení. Je to dáno tím, že první elektronky museli být žhaveny pouze stejnosměrným proudem. Podle konstukce přístroje, musela v něm někdy být, i plochá baterie pro zajištění mřížkového předpětí. Velmi rozšířené byly eliminátory Philips, které existovali v nejrůznějších provedeních, např. i jako dobíječe.



Tlampače a sluchátka.

Z počátku byly přijímače vybaveny vysokoohmovými sluchátky, nebo trychtýřovými reproduktory, ve kterých byl systém podobný sluchátku.

Trychtýřový reproduktor "tlampač" firmy MHP Zenit.



Krystalky.

Krystalka ke svému provozu využívala energii zachycenou anténou. Vyžadovala proto dobrou anténu, uzemnění a blízkost vysílače. Hlavní částí krystalky byl takzvaný detektor, který fungoval, jako dnešní dioda. Jeho ovládání vyžadovalo zkušenost, aby se na krystalu našlo to nejlepší místo. Krystalek se vyrábělo nepřeberné množství. Lišili se konstrukčně hlavně způsobem ladění, např: běžcové, variometrové, kondenzátorové, přepínačové, s nejrůznějšími odklápěči atd.. Dokonce existovali i krystalky dvoudetektorové, např.: stavebnice Ak2. Zvuk z krystalky mohl být reprodukován pouze vysokoohmovými sluchátky Pokud její majitel chtěl zvuk z krystalky poslouchat na "tlampač", musel ke krystalce připojit lampový zesilovač. Dokonce se některé krystalky vyráběli už se zesilovačem v jedné skříňce, například přístroj firmy křižík. S nárůstem stanic v "éteru" začali být krystalky dovybavovány různými odlaďovači.



Krystalka a detertor firmy MHP Zenit


Přijímač Telefunken Telefunkon Alpha z roku 1926



Rádio všem. Knížka vydaná k propagaci rozhlasu 1925.



zpět